Čekání na zázrak

Už padá půlnoc, zní jen můj těžký krok,
oblohou snáší se k zemi mráz,
vítr ztichl, zbyl jenom úplněk,
i čas zůstal na chvíli stát.

A jinak nic, pouze průhledný svět,
má hlava zpřísnila výběr dat,
k smíchu je pokus předstírat,
že mi nedošel dech
naopak.

Teď moje úsměvy nejsou tak tak upřímné,
moje pohledy nejsou tak bezelstné,
má důvěra není tak důvěrná jako dřív,
jako dřív.

Výklady září a téměř na dosah
v koutě podloubí honí se prach,
čekám dál, snad na zázrak,
a místo něj vkrádá se strach.

Mým iluzím náhle vypnuli proud,
nadšení, cíle i chuť jsou pryč,
oblékám masku lhostejnou,
o pomoc dál klidně křič.

Teď moje úsměvy nejsou tak tak upřímné,
moje pohledy nejsou tak bezelstné,
má důvěra není tak důvěrná jako dřív,
jako dřív.

Zatím se hroutí zámky a láme led,
srdce okorá, tak jako chléb,
dobře vím, že nechci naposled
všechno vrátit zpět.

Kde mám vzít sílu znova vstát,
narovnat záda, slzy spolykat,
chytit dech, vztek ukrývat
a ve frontách na úsměvy stát.

Teď moje úsměvy nejsou tak tak upřímné,
moje pohledy nejsou tak bezelstné,
má důvěra není tak důvěrná jako dřív,