Návrat

Rád chci jít i tmou,
zlý mraky může vítr hnát
jenom tu svíci maličkou,
nech ji dál za svým oknem plát.

Podzimní déšť zem smáčí stále hloub,
až k ránu stopy uplavou,
lidé jen chvíli pláčí, dále jdou
a paměť mají děravou.

Prám je život náš,
kluzký a vratký, lásko má,
v bouři plují snáz
ti, kteří spojí prámy dva.

Podzimní déšť zem smáčí stále hloub,
až k ránu stopy uplavou,
uplavou přes bodláčí, řeky proud
schová je pod svou hladinou.

Dál cestu znám, proč mám v botách divný závaží,
zbývá mi jen tvých slůvek pár, loňský nádraží.

V tváři smutek máš,
zůstáváš stejný, já to vím,
dál se větru ptáš
a mlčení ti odpoví.

Ke slunci dlaň svou vztáhni, vidíš ji,
a ráno voní nadějí,
zítřek je málo známý, nech jej být,
v bouři se můžeš u mě skrýt.

Dál cestu znám, proč mám v botách divný závaží,
zbývá mi jen tvých slůvek pár, loňský nádraží.

Rád chci jít i tmou,
zlý mraky může vítr hnát
jenom tu svíci maličkou
nech ji dál za svým oknem plát

Svět víc nám zkrásní vzpomínkou,
návrat je nocí k ránu plout,
láska má cenu zvláštní, napsanou
na bílém lístku ze stran dvou.