Starodávná

Každou noc hvězdy nám stárnou,
teď pro jiné už svítí,
co budou hrou starodávnou
líp možná než my hrát.
Ještě pít můžeme z dlaní,
ze kterých se láska dává,
dokud nás před žízní chrání,
každá cesta zdá se pravá,
až pak se ptáme, jak po ní dál jít.

Pravda má jen nohy bosý,
každej krok pálí, cesta je zlá,
jde prý snáz, když boty nosí,
a kdekdo z nás jí rád obouvá,
půjdeme, lásko, za hvězdou ranní,
možná i blátem, a náhle sami, jen nesmíme lhát.

Když do snů vkrádá se ráno,
ráda mám tvou tvář spící
a hledám, zda je v ní psáno,
oč se tu můžem prát.
Ve tvých očích se skrývá
smutek z jarního tání,
ten proud najednou smývá
všechno tak důvěrně známý,
a bez něj spolu dál nemůžem jít.

Pravda má jen nohy bosý,
každej krok pálí, cesta je zlá,
jde prý snáz, když boty nosí,
a kdekdo z nás jí rád obouvá,
půjdeme, lásko, za hvězdou ranní,
možná i blátem, a náhle sami, jen nesmíme lhát.

pravda má jen nohy bosý ...