Železnej dědek

Ve svém domě žil trochu jiný styl,
důchod propíjel.
Kdo ho nepoznal, často se i bál,
divný pocit měl.

Starý hadry, na nohou měl boty z popelnic,
sbíral starej šrot a topil pražci z kolejnic.


Míla, starej dědek železnej,
prosil hvězdy ať mu pomohou,
zpíval si a nikdy nebyl zlej,
skrýval rande s noční oblohou.


Jaký vlastně byl, proč jen takhle žil,
starý divný pán.
Nepoznaný svět, zbylo jen pár vět
lidským vzpomínkám.

Odcházel bez rozloučení, nikdo netušil
proč už mezi námi není - jaký vlastně byl ?