Mokoš

Chráním,
sbírám
osud tvůj,
spřádám len.

Navíjím,
motám,
tvého bytí
spřádám nit.

Vřeténko uslyšíš...

Obětuj.
Postav modlu
svou.

Ze země vzrůstám
a kořeny stromů
jsou kořeny mými.
Mé vlasy jsou deštěm,
mé čelo je mrak,
mé dlaně jsou tvými.
Má kůže je hlínou
a vánek je dech,
mé slzy jsou mízou,
když cítit je krev.
Mé lůno je vodou,
ty svlažíš svůj ret,
napojíš žízeň,
já dám ti pít.

Já potrestám
tvůj lid za pýchu zlou,
sešlu ti mráz i déšť.
Svou dlaní vyšlu hrom
a ovin zasadím
v zemi tvou.
Sešlu ti mráz i déšť,
budu tvůj klín i hrob.

Obětuj.
Postav modlu
svou.

Ty chráníš a spřádáš
mou osudnou nit,
já slyším tě příst.
Osvoboď rod můj
a odpusť nám hřích,
smrt na bedrech tvých.
Zahojím rány,
tvá bolest je mou,
tak dovol nám vejít,
vzít zpět vinu svou.
Hlínu si vkládám
do vyprahlých úst,
dej naposled pít
mužům svým,
už nechcem se bít,
synové tví,
rozevři údy své,
přijmi mou krev.

Já potrestám
tvůj lid za pýchu zlou,
sešlu ti mráz i déšť.
Svou dlaní vyšlu hrom
a ovin zasadím
v zemi tvou.
Sešlu ti mráz i déšť,
budu tvůj klín i hrob.

Já potrestám
tvůj lid za pýchu zlou,
sešlu ti mráz i déšť.
Svou dlaní vyšlu hrom
a ovin zasadím
v zemi tvou.
Sešlu ti mráz i déšť,
budu tvůj klín i hrob.

Jen vejdi
v Matku Zemi
svou...