Lidské masky feat Jakub Hübner

Mám už dost falešných kámošů kolem sebe,
schopný všechno slíbit i to modrý z nebe.
V klidu tě zradí a to tě pak kurva jebe,
říkáš si proč a jak můžou zrovna tebe.

Každým slovem mažou kolem huby lež,
víc než přátelství jsou pro ně lováky a keš.
Komu a čemu tady pak věřit chceš,
když si musíš dávat pozor na tuhle veš.

Oni se ještě diví,že je musíš nenávidět,
za to jaký jsou by se musel člověk stydět.
Ani vidět nechtěj svojí pravou tvář,
řekneš jim to do očí hned jsi u nich lhář.

Nechápu,ale vim,proč tohle lidi sere,
když pořád dáváš,ten druhý jenom bere.
A když se neprobere bude furt za kokota,
živí ho vy chcanost,chamtivost,neochota.

Většinu z vás,spoutala žášť,
vede vaše kroky.
Falešnou tvář,skrývá i lhář,
klidně i dlouhý roky.
Závist je plášť a do něj se oblečou¨
jenom cvoci,
zahoďte masky,jinak jste ztraceni
a bez pomoci.

Už ani nevim kolik jsem potkal těhle lidí,
co většinou jen sami sebe vidí.
Nosej masky,dělaj,že se stydí,
dobře je poznáš sami sebe neošidí.

Velikej úsměv,když vedle tebe sou,
dokud jim platíš,plácaj tě po ramenou.
Nemaj svědomí,když s někým vyjebou,
je jim totiž u prdele,co nechají za sebou.

Stále ta stejná mimika i jejich gesta,
úcta a pokora,není jejich vesta.
Vede je cesta,chovat se jako zmije,
za to může zlý srdce,co jim v hrudi bije.

Krev mi to pije,jak tady žije každej z vás,
pak si říkám,kde je kurva starej čas.
Kámoš byl kámošem,soused znal souseda,
ty si mu pomohl,on tě už nehledá.

Většinu z vás,spoutala žášť,
vede vaše kroky.
Falešnou tvář,skrývá i lhář,
klidně i dlouhý roky.
Závist je plášť a do něj se oblečou
jenom cvoci,
zahoďte masky,jinak jste ztraceni
a bez pomoci.

Říkám už dost,už dost bylo týhle špíny,
za všechny činy musíte se cítit vini.
Na každou svini,vaří se tu voda,
dočkej času,jako husa klasu,však
příde soda.

Škoda těch všech,co se nepoučí,
pořád si tvrdí svoje a druhý jenom
mučí.
A pak tu skučí,jako malý štětky,
jak tu kasu nikdy neopravíš,pryč s
temi zmetky.

A přesto všechno,nepřestávám stále
věřit,
že jsou tu ještě lidi,kterým se já můžu
svěřit.
Nechtěj si měřit,svoje ego semnou,
takový já vítá,špatný ať padnou.

Tenhle svět už přeci dávno není ráj,
všude je špína a jakej koliv kraj.
Dnes už jen znaj,jak dělat levoty,
vytrhnout ze spárů druhýmu kus
dobroty.

Většinu z vás,spoutala žášť,
vede vaše kroky.
Falešnou tvář,skrývá i lhář,
klidně i dlouhý roky.
Závist je plášť a do něj se oblečou
jenom cvoci,
zahoďte masky,jinak jste ztraceni
a bez pomoci.