Hodiny

Hudba: Hanuš Klůs Text: Přemek Haas

Hodiny na věži pomalu jdou,
já marně čekám až na tu svou,
abych ti konečně pověděla,
všechno to, co jsem říct neuměla.

Tak, jako hodiny dokola plout,
zbavit se potají šedivých pout,
schovat se před sebou do postele,
posunout ručičky na kostele.

Kolem nás voní laciný čaj,
kampak se podělo to potěšení,
od čaje mokrá je chatrná lež,
hodiny nejdou, spadla věž.

Hodiny na věži pomalu jdou,
já marně čekám až na tu svou,
abych ti konečně pověděla,
že co jsem říct chtěla jsem zapomněla.

Hodiny dokola pomalu jdou,
ležím tu schovaná pod peřinou,
a v tý tmě tmoucí ani netuším,
jestli někdo nezvoní a nebuší.