Panoptikum

chce si se mnou povídat o mně
neumí nic neudělat pro mě
ostrá žhavá nevinná do mě
uzavřená otylá čeká na mě v domě

láká mě a pro mě chystá krásný sen
ať jdu zevnitř sebe za ní někam ven
někdy stojí jindy leží noc či den
když ji hladím když ji držím pod stolem

jedna paní s cigaretou vykukuje do prostoru
modrej dým jí halí oči podivnýho maratónu

jeden pán se bojí sucha jal se státi doktorem
teploměrem dráždí ticho zraky rejdí cizím bachorem

jedna slečna na dýdžeje ve tmě myslí unyle
chudák v kleci celej večer bude dobrej na pole…?

u prvního svýho pivka chlapem dýchá mladý borec
čeká na ní na příšerku nekonečnej dorostenec

vodbila dvaadvacátá a běží dál
pingl to konečně všechno vyházel
ježek zase kvete ve tmě pýchou
tak snad už abych taky šel?!
tak snad už abych taky šel!

doslov: "neseďte tu - jděte domu - kdo se má na vás koukat?!
běžte ke svejm ženám - vy platonický citoví sponzoři - vypadněte
tak zase zejtra - čau!"