Zobrazit překlad písně ›
Skrýt překlad písně ›
Now and then I'm scared, when I seem to forget how sounds become words or even sentences ... No, I don't speak anymore and what could I say, since no-one is there and there is nothing to say ...
So, I prefer to lie in darkest silence alone ... listening to the lack of light, or sound, or someone to talk to, for something to share ...- but there is no hope and no-one is there.
No, no, no ...- not one living soul and there is nothing (left) to say, in darkness I lie all alone by myself, sleeping most of the time to endure the pain.
I am not breathing a word, I haven't spoken for weeks and yet the mistress inside me is (secretly) straining her ears. But there is no-one, and it seems to me at times that with every passing hour another word is leaving my mind ...
I am the mistress of loneliness, my court is deserted but I do not care. The presence of people is ugly and cold and something I can neither watch nor bear.
So, I prefer to lie in darkness silence alone, listening to the lack of light, or sound, or someone to talk to, for something to share ...- but there is no hope and no-one is there.
No, I don't speak anymore and what should I say, since no- one is there and there is nothing to say? All is oppressive, alles ist schwer, there is no-one and NO-ONE IS THERE ...
Sem a tam bývám vystrašená, když se zdá, že jsem zapomněla,
jak se zvuk stává slovy nebo dokonce větami...Ne, už nepromluvím a
co bych měla říkat, když tu stejně nikdo není a není ani co říct.
Takže, upřednostňuju ležet sama v nejtemnějším tichu...poslouchat nedostatek
světla nebo zvuku nebo někoho, kdo mluví, protože chce něco sdílet...ale
není tu žádná naděje a není tu nikdo.
Ne, ne, ne...ani jedna žijící duše a nezbylo tu nic k vyřknutí,
v temnotě ležím úplně sama, spím většinu času, abych
přetrpěla bolest.
Nedýchám ani slovo, nepromluvila jsem už týdny a ta
paní ve mě tajně straží uši, ale není tu nikdo
a zdá se mi, že leckdy s každou uplynulou hodinou
slovo opustí mou mysl...
Jsem paní samoty, můj královský dvůj je opuštěný, ale mě
to nezajímá. Přítomnost lidí je ošklivá a chladná a nic
nemůžu ani sledovat ani nést.
Takže, upřednostňuju ležet sama v nejtemnějším tichu...poslouchat nedostatek
světla nebo zvuku nebo někoho, kdo mluví, protože chce něco sdílet...ale
není tu žádná naděje a není tu nikdo.
Ne, už nepromluvím ani slovo a co bych taky měla říkat, když tu
stejně nikdo není a není ani co říct? Všechno je tíživé,
všechno je těžké, nikdo tu není a není tu NIKDO...