Chybíš mi

Na malý posteli ukojen koitem
Po nočním veselí ještě pořád vidím dvojitě,
Ale v tvým ranním útěku střízlivím bolestně
V posledním doteku zůstal jsem uvězněn
Ospalý šašek, já dítě na věčnost
z nákupních tašek tahala‘s upřímnost
a zbylý city ukrytý po kapsách
jsem já a jsi ty a oba máme strach
z toho, že co je ve skutečnosti není,
a že bez boje se láska necení,
že jsme jen dvě nádoby bez dna,
a že se má duše s tvou duší nezná

Chybíš mi, chybíš mi
Čemu se divíš
Chybíš mi, chybíš mi,
Už zase mizíš

Příliš krásná na to,
aby znala opravdový milování
Příliš krásná na to,
aby uschla na mých vlhkých dlaních

Poprvé společně poslední dobou
mlčíme zbytečně když je to v obou
tak silný jak říkáš
tak silný jak si přeju
když se k ránu oblíkáš
a já se tomu směju
ale mám toho dost
všech svých sebeklamů
vstanu dřív jako host se do tvý hlavy nedostanu
Osude vylez a pojď se se mnou rvát
Tisíckrát musíš vstát
Než pochopíš mám tě
Ve všech svých písních, modlitbách před spaním
Pojď se mnou projít opilá svítání
Slibme si to co si neslibují jíní
Poprvé v životě k člověku přímý

Chybíš mi, chybíš mi
Čemu se divíš
Chybíš mi, chybíš mi,
Už zase mizíš

Příliš krásná na to,
aby znala opravdový milování
Příliš krásná na to,
aby uschla na mých vlhkých dlaních

Zase se sejdem skrytí v opilosti kyslých vín
Bezmocni z toho jak nevíme co s tím
Spleteni projdem půlnočním městem
Zmateným duším se nebídnem s gestem
Životem znalých, ale v skutečnosti malých lží
Našla jsi místo mezi duší a srdcem
a já slepě s bílou holí
nesmělý k čemukoli
dotýkám se tě
společně s tmou
když usínáš,
podemnou

Příliš krásná na to,
aby znala opravdový milování
Příliš krásná na to,
aby uschla na mých vlhkých dlaních