Ó já Matěj + Urozenost lidského srdce

Ty rád se touláš po nebeském lešení
však číst si v hvězdách pro mě není řešení.
Kometám a stálicím nikdy na kloub nepřijdem
proti hvězdám, které tmou se halí, ó sme malí.
Chci číst spíš z lidí, co kdo skrývá pod vnějškem,
ač sám si neví rady se svým zítřejškem.
I kdybych se tísíckrát pravdy v lidech dobrat měl
moje soudy míň než vzduch tu platěj, ó já Matěj.
Ty dál si mlčíš, jen se culíš pod knírem,
kdo z nás se toulá vlastně větším vesmírem?

Nač je urozenost ctěného rodu
pod níž může i nectnost se skrýt?
Nač je urozenost zlatého meče
pod nímž stín je a nedá se žít?
I ta urozenost slavného erbu,
váží na vázne hodnot jen gram.
Pouze urozenost lidského srdce,
je to největší jmění co znám.
Pouze urozenost lidského srdce,
je to největší jmění co znám.