Co zůstává

Lorraine:
Ani do bran pekel odcházet se nemá,
beze slůvka promiň, s disharmonií.
Bože, vynes jeden soud nad námi dvěma.
Co se neodpouští? Co se promíjí?

Sandra:
Dnes prvně dokořán tvou hrobku otvírám,
kam motýl marně tloukl na okenní rám…

Sandra + sbor:
A slunce rozžíhá svůj mocný arzenál,
co padlé zpopelní a živím káže dál
žít.

Lorraine:
Jak vzácný dar
ti byl dán,
dar volně žít
jsi svůj pán.
Směr, jímž chceš jít,
sis určil sám,
dar volby máš,
jsi svůj pán.

Sbor:
Stokrát daun, nikdy bez šancí,
se sluncem, s nejcennější monstrancí,
za věčný lidský ideál
s temnotou i s peklem rveš se dál.

Ten, kdo sám tě kdysi stvořil,
nad tebou hůl nezlomí.
Spletí cest
už provždy má tě vést
čistý štít i svědomí.

Sólisti + sbor:
Co zůstává,
je tvé Já,
nad nízkostí
se vznést má.
Ať zbožňován,
ať na hůl brán,
buď kým chceš být,
jsi svůj pán.