Ted královnou jsem já - Monika Absolonová

Své myšlenky jen zvolna sbírám,
ty Isis dobře víš, jaký mám cíl.
Já, jenž mívám vnuknutí,
dál přežívám spiknutí
a hvězda Nilská vzhůru stoupá.
Když kobra zlatá skráň mou svírá
a velký průvod můj uvítá Řím,
můj pocit je smíšený,
zájem o mne zvýšený,
však na úsměvy nejsem skoupá.

Teď královnou jsem já
a hold mi vzdává Řím,
já vjíždím před senát,
ze snů už přece vím: to má tak být.
Ať Řím jen poslouchá,
jak dávný je můj stát,
kde bývalo co psát,
když zde byl vlků ráj,
ať Řím jen poslouchá,
teď královnou jsem já.

Já od Římanů smích i slýcham
a napjatý zde fóra dýcham tep,
leskem svým je ohromím,
hrot zášti tak odlomím,
tak hvězda Nilská vzhůru stoupá.



Teď královnou jsem já
a hold mi vzdává Řím,
já vjíždím před senát,
ze snů už přece vím: to má tak být.
Ať Řím jen poslouchá,
jak dávný je můj stát,
kde bývalo co psát,
když zde byl vlků ráj,
ať Řím jen poslouchá,
teď královnou jsem já.



Teď královnou jsem já
a hold mi vzdává Řím,
ta síla zkrocená, drtivá i výbušná.
Teď královnou jsem já,
teď královnou jsem já........