Zpátky do moře

Aril: Můj svět si ty má malá. A je krásný a zázračný. Písničku mou smi dala. Ty má nádherná Melori.

Erik: Miláčku, času je málo.

Ariel: V očích jí sluníčko hrálo.

Erik: Miluji vás a hezké jste obě. Však teď už je čas.

Aril: To není možné.

Rádce: Jen rozkazy posádce dejme.

Námořníci: A plujme a kupředu spějme. Pozoruj obzor. Ahoj, už je vidím.

Rádce: Trumpety pozor. Bubnujte lidi.

Ariel: Moře mé vítá nás. Je to svět všech mích krás. Uvidí zázrak princeznu svou z moře a souše zrozenou.

Lidi: Plujeme králi vztříc. Hladinou bez hranic. Ať královně dá své požehnání. Pod oblohou jen v moři se zkrýt.

Ryby: Ariel jede. Ariel jede. Ariel jede. Ariel jede. Ariel jede. Ariel jede. Ariel jede. Ariel jede. Ariel jede. Ariel jede.

Sebastián: Proč všichni ztrácí hlavu v tom širém oceánu. A zmatky násobí. Dáme se nad hladinu. To pro Arielinu hezoučkou Melodi. Jo chou. Teď budem oslavovat, že dcera Tritonova se moři navrací. Jo cho. A rohu blíží se. A ikdyž ztrácí se. Zaslech jsem Melodi. Lala lala dada dalala...

Mořtí lidé: Z hlubiny vzlétnem si. Do světa s nebesi. Uvidí zázrak princeznu svou z moře a souše zrozenou. Z hlubiny vzlétnem si. Do světa s nebesi. My chceme s lidmi oslaviti a pod sluncem.

Ariel: Můj svět čeká tě malá, svou souš pár vln ti dám. Je tvůj a já mám přání ať v srdci tvém zůstávám i já.

Všichni lidé: Po moři plout se vzdát. Společně žít jak vlny a břech, voda a souš. Jak zem s mořem svým.