Prokletí spánku

Co vlastně člověk vydrží
a s čím dá se dále žít
a spíš bez koho než s čím
o tom stále jen přemýšlím
Dnes Tě držím v náručí
a málokdo mi zaručí
že se zítra zas probudíš
jak jen chyběl bys mi to víš

Spánek já nenávidím
Je bratrem smrti to vím
A mrtvým Tě nezávidím nezávidím

Naprosto si vzpomínám
jako dítě přišel k nám
s talentem tak výrazným
ke všem múzám těm výtvarným
Roky letěly
stali jsme se přáteli
a jak doufám zřejmě i víc
A teď krásy tvé bledne líc

Spánek já nenávidím
Je bratrem smrti to vím
mrtvým Tě nezávidím

Nad barvou má nadvládu stín
spánek já proklínám dál
Spánek proklínám
mrtvým Tě nezávidím
Nad barvou má nadvládu stín
Já proklínám ten spánek, jenž mi Tě vzal
Co vzal . . .