Dva růžové plátky

Dva růžové plátky okvětní
jsou její něžná víčka
a zapálíš-li vosk pečetní,
tak hoří její líčka.
Půvabný úsměv ten od slunce znám,
slunce jej půjčí jen princeznám,
chůzi má přímo baletní,
jak v zlatém svícnu svíčka.

Ve vlasech ráno duhové,
ústa jak jarní říčka,
ptáčci jsou její sluhové,
vábí je na peříčka.
A když je blízko je vzdálená,
zdá se že je pořád zasněná,
do očí kapky dešťové
daly jí lesklá sklíčka.
Já tak mít knihu účetní,
mít bohatýho strýčka,
já bych si tiše přised k ní,
já bych ji něžně hýčkal.