Žiju pro přítomnost

Vážíme si lásky ,přesto že sme někdy katem.
Vážíme si úspěchů, tak važme si i přátel.
Stojí tady s náma, zdají se bejt naší jistotou.
Vidíš to když se topíš,ne až když seš za vodou.
Přátelé s falší a nebo srdcem otevřeným,
někdy tím jen tápem, proč je to tak newím.
Pravou tvář odhálíme dříve nebo pozdějí,
přátele se ukážou tak nežijme jen v naději.
Pořád,párkrát, příště nebo jednou,
postaví se za nás a na nohy nás zvednou.
S děkovnými slovy píšu svje další slohy
uvědomuju si totiž tíhu týhle doby.
Společný zážitky, spousta krásnejch chvil,
nesou to jen slova , nevíš co sem za to skryl.
Bez přátel nedýchám a tyhle další klišé ,
vím že to tak je a nemusím to slyšet.
Tohle sou ty chvíle co z nás dělaj přátelé,
skvělý nebo těžký doby ale pořád známé,
držím se jich pomůžu jim a budu je následovat,
moc dobře vím, že budu je zas potřebovat.


Nechci se otáčet, zastavím i čas,
vím jaký to bylo, minulost už nechci vrátit,
osudovou cestou kterou jsem si šel,
zažil hodně trápení ale přece vydržel.
Každý den ve snahu, uhánění před mým snem,
mminutu zaminutou utíkal sem předbohem,
tělo začalo řvát, srdce chtělo jít ven,
polapen láskou, byl sem okouzlen.
Pořád utíkal sem pryč, nešlo to zastavit,
pořád chtěl sem jít dál, nešlo to zahodit,
slzy sklamaný, v hlavě pořád se jen ptá,
otázky, co tolik vživotě udělal.
Jedno dění se spolhal, že vše bude v pohodě,
čas od času věřil, že se vše vrátí normálně,
chtěl si splnit svůj sen, který celý život měl,
osud se mě teď ptá jestli sem spokojen.
Jestli sem spokojen, jestli na to mám,
jestli bych chtěl jít dál, jestli to zvládnu sám,
jestli bych chtěl jít s ní, jestli bych chtěl být sní,
jestli bych to chtěl mít, jestli bych tu chtěl žít.