Žluté křeslo

Jednou ráno jsem se probudil jako žluté křeslo
v posledním ranním snu by se to snad ještě sneslo
pak přišla sestra a sedla si do mě
v tu chvíli jsem myslel že už je po mě

Postavila si mě k balkonovejm dveřím
nejdřív se mi nechtělo ale teď už tomu věřím
seděla ve mně a z okna se koukala
podivnou písničku si potichu broukala:

"Jednou mi někdo řek starý brachu
jsi jako křeslo plný prachu
pod jeho vrstvou barva se ztrácí
ve žlutym snu tancem se potácíš"

Představu její vrstva prachu čeří
mně a mé sestře už nikdo nevěří
letíme spolu do žlutýho světa
"Prach zůstal v pokoji" sestra mi šeptá