Já a můj nákdaďák

V dobách dávných dětských dnů
Měl jsem spousty velkých snů
Všechny byly člověčí
A jeden z nich byl největší
Ten mi dodnes zůstává
Snad proto že jsme na něj dva
Já a můj náklaďák

Čtyři páry kolejnic
Na nich vláček jako nic
Protože je elektrický
Jezdí dál tak jako vždycky
Nikdy nezůstane stát
Já si dál s ním chodím hrát
Já a můj náklaďák

Jak to každý správný otec ví
Záviděli kluci v sousedství
I když dnes už nemám tátu
Náklaďák dál zůstává tu
Jezdím na něm zpátky do dětství

Kouzlo Vánoc bílý sníh
Půvab říší klukovských
Velký stromek zelený
A pod ním vláček na zemi
Tak v mé duši zůstává
Dětský svět a v něm my dva
Já a můj náklaďák

Tak mě často napadá
Že je život záhada
Starý děda nebo vnuk
Snad v každém žije malý kluk
Co bych ze života měl
Kdybych hrát si neuměl
Já a můj náklaďák

Nevadí co řeknou v sousedství
Vím co každý správný otec ví
Dál mě láká kouzlo hraček
Proto mám svůj náklaďáček
Jezdím na něm zpátky do dětství