Šílenost

1.Stál tam tak samotný

duchem nepřítomný

a v očích rudý žár

prstů jen jeden pár.

Já stála opodál,

a on se ke mně bral,

a dům tak opuštěný

za náma černé stěny,

Šel dál …

Srdce mi bušilo,

jako by tušilo,

že se musí něco stát.

2.Nebyl to žádný frajer

divoce do mě najel,

a všeru tmavých stěn

díval se na mě jen.

Strach byl tak to mi věř,
byl to houmrs, a né zvěř

já chtěla domů k sobě

a né ležet v tmavém hrobě,

Šel dál …Srdce mi bušilo,
jako by tušilo,

že se musí něco stát.