Hana Kotoba

Mám-li úplně vyschnout a být rozdrcen,
alespoň at' je to od tebe.
Jsem obklopen nádhernými květy,
ale raději bych byl blízko tebe.
Toto křehké štěstí krátce žilo.
Věci jako tyhle, nesmí být změněny.
Moje milovaná, moje milovaná jsi prostě ty...

Vždy jsem na tebe spoléhal,
a ty jsi mě jemně pohladila.
Ve dnech, kdy tady nebyl žádný děšt', ty jsi mi dala vodu,
takže jsem silně žil.
Ale předtím, já vím, zmizela jsi.
Jenom já jsem jedna květina, která kvete marně.

Květiny můžou vyschnout, když jim neposkytneme vodu.
Květiny můžou zemřít, jestli na ně světlo nepadne.
Tak to je, v mých posledních hodinách, bojím se jako tma, která mne straší, obklopuje mě.
Dokonce ted' se snažím najít světlo, ale tma mě už obklopila.

Jestli mě někdo bude litovat, potom můžu vykvést v mimořádně překrásný květ.
Všichni chtějí být někým milováni.

Květiny můžou být ošklivé a suché, když ani jedné neposkytnem vodu.
Umírající květiny nemůžou odejít s pupeny vzad.
Předtím, moje oči byly zahalené ve tmě.
Bojoval jsem, ale byl jsem rozdrcen.
Tak pro tebe, jestli jsi to byla opravdu ty,
upadl jsem, když jsi mě nepřišla zachránit z tohoto místa.
Kde jsem plakal, uvnitř této otáčející se lucerně,
pocity, které jsi mi dala.
Byl to jenom sen vytvořen mojí touhou?
Znamená to, že později vyschnu bez tvé odpovědi...