Kago no Sanagi

(Závisím na tvé existenci.)

Protože jsi zničila příčinu, kvetoucí květiny tohoto temného světa usychají.
Vzpomínáš si na ten pocit, kdy jsi mohla vše hodit za hlavu? Na slova, která se změnila ve vzdechy?

Teď roztávám díky jemným lžím, a jestli se objeví jemné rušení, tak se rozpadnu na kousky.

Když se rudý plot, který chrání mé srdce, bortí
V přetrvávající vůni tvých vlasů,
Sním, chvěji se a třesu. Kdybych natáhl ruce,
mohl bych dosáhnout na nebe, které je teď daleko.
Ale… moje slzy se řinou.

Dokončil jsem spojování nití a upadl do sentimentu.
Nemohu uniknout z této klece jako kukla.
Moje melancholie umírá v zapadajícím slunci,
Ještě jednou mi uvízla v krku.

Když rudá bledne, padám do temnoty podzimu, který ničí mé srdce.

Nemohu se tě znovu dotknout. Význam toho momentu stále plave někde v nebesích, protože ty nikdy nezmizíš z mého pohledu.

Nudné noci mě ani nenechají křičet nářky,
tady v hnízdě nemilosrdné lakoty.
A ačkoliv si nic nepřeješ, tak to zhoršuje tvé „sbohem“.

Vzpomínky, které tu jsou, nezmizí.
Ani polapená realita nenajde zítřek.
Budeš jen následovat přetrvávající vůni a bloudit okolo sama v této kleci…
Nezmizíš.

(Závisím na tvé existenci.)