Amigo Pablo a seňorita Chicquita

Amigo Pablo se seňoritou Chiquitou
mají v Ňú Jorku sakra těžký žití.
Tak mě napadlo, teď, když mám trochu vypito,
nebylo zbytí, ne, nebylo zbytí.

Vstávali za tmy a na políčku s kaktusy
hnojilo řádky jejich osm dětí.
Byly na kila, teď jsou kaktusy na kusy,
za lepším bytím do Ňú Jorku letí.

Nechali na poli kaktusy i haranty,
všichni se do Ňú Jorku těžko vejdou.
Na kozy, na voli pochystají garanty,
jednou se v metropoli z pole sejdou.

Rf.: Adios Ňú Jork, adios Menheten,
amigo Pablo zírá, jak jsi zameten.
Adios Ňú Jork, adios Menheten,
Chiquita zákazníky počítá.

Hledali štěstí a nalezli jen lopotu,
v ráji všech snů, tam jsou všichni jiní.
Tak honem zpátky, kde zanechali drobotu,
která se pod kaktusy jistě činí.

Západy slunce, tam v jejich rodné dedině
už nikdy, nikdy za nic nevymění.
Tak honem zpátky k tequile a rodině,
holt starý zvyky ty se těžko mění.

Rf.: Adios Ňú Jork, adios Menheten
celej svět zírá, jak od září jsi vymeten
Adios Ňú Jork, adios Menheten
Chiquita sedí doma opitá.