Loupežnická

V zátiší ve sluji pod lebkou s rohama, kde zápasil prapředek s ledem,
právě se radují, k loupení s vlohama, mládenci s podivným krédem.
Mlátí se do stehen. Tři první lavice zvedají pravice, kdo uloupil nejvíce.
Plácli si rukama, rukama nohama, plácli, teď v tom spolu jedem.

Sedící rabiát, léta se neholil, nad ohněm otáčí srnou,
zapálí opiát i rum dneska povolil, svorně se do akce hrnou.
Sebranky ozdoba dvě vetchý babice, samý bradavice a řídká stolice.
Lupičů kolektiv pěkně se vyhulil. Blbnou, však né vlastní vinou.

Rf.: Tam ve zlodějský oboře
v dolní horní komoře
lupiči se tetelí
jsou na náš účet veselí.

V jeskyni u lesa jsou všichni ve vatě, zalezlí jak hejno krysí.
Nechybí noblesa, mají se, proklatě, mají se tak jako kdysi.
Až si dost nahrabou, tak v koutě čekají, snad se to utají, bohu se rouhají.
Lapkové v kabátě, v košili, v kravatě, krysy s chamtivými rysy.