V Té Naší Zahrádce

Od pluhu na hrad kráčí směle
Přemysl, pozván Libuší,
národu svému by stál v čele,
jak se to dělá, netuší.
Ze sna se zjevil, k městu hledí,
jehož sláva hvězd se dotýká,
oplývající mlékem, strdím,
sto věží a samá putyka.

„Přemysl na Hrad!“ národ volá
v té naší zemi bohaté,
Hitler všech zahrad s hlavou vola,
jen jeden stupeň ke zlaté.
Od pluhu na Hrad kráčí směle
a pak, že mu to nesluší,
už máme svého velitele,
co umí hladit po duši.

Zamyšlen, při pohledu k hvězdám,
kterých se sláva dotýká,
tuhletu hvězdu ale neznám,
pořád mi někam utíká,
za oknem postava se krčí,
posílá pozdrav z vesmíra
a Lajka při krmení vrčí
na hrdinu Vladimíra.

Rf.: Vladimír Remek, Podlaha Přemek
v té naší zahrádce
máme se jak v pohádce
Vladimír Remek, Podlaha Přemek
v té naší zahrádce jak v pohádce!