Píseň o smrti

Juan:
Čekáš marně na slzy a pláč,
jsem z rodu Borgiů,
smrti se nebojím!
Sestra i já,
už víme co si zač,
kdoví, jednou to pochopí i náš syn!

Můj život končí,jeho začíná,
kdo víc než ty může být sám.
Já volím smrt za život pro syna,
on bude žít, já umírám.

Vypadáš hloupě, jako ubožák,
seš had co vypil vlastní jed!
Všechno chceš mít
a nevíš jak,
na co jsi šáh',
tak to jsi splet'.

Doufám, že nečekáš,
že začnu se tě bát.
Až se čas naplní,
ty sám dostaneš strach.
Kým dneska pohrdáš,
je pozítří tvůj kat.
Vždycky jsi vrahem byl
a zemřeš jako vrah.