Severská

Leží na zemi a zpívá,
leží na zemi a přemítá,
leží, do nebe se dívá,
je-li pravda stále ukrytá
jen tam...?

Tělo do země mu vrůstá,
stromy kořenů ho vítají,
oči otevřou i ústa,
pohledem se zeptají:
„Jsi sám?“

Leží na zemi a zpívá,
leží na zemi a přemítá,
leží, do nebe se dívá,
je-li pravda stále ukrytá
jen tam...?

Tělo do země mu vrůstá,
stromy kořenů ho vítají,
oči otevřou i ústa,
pohledem se zeptají:
„Jsi sám?“

Tělo do země mu vrůstá,
až dolů k pramenům,
tiše říkají mu: “Zůstaň,
své žízně zbav se a podívej…
Vstříc ti jdou ruce kořenů,
nech se obejmout
a s mízou stoupej výš a výš…“

Leží na zemi a zpívá,
leží na zemi a přemítá,
leží, do nebe se dívá,
je-li pravda stále ukrytá
jen tam...?

Tělo do země mu vrůstá,
stromy kořenů ho vítají,
oči otevřou i ústa,
pohledem se zeptají:
„Jsi sám?“

Staň se javorem a vnímej,
jak šeptá listoví,
nad vrcholy hor se vznes
na křídlech ptáků,
jako batole se dívej,
vítr ti napoví,
na své zavolej
a úctu vzdej jim.
Jak? Víš sám…

Lado! Živo! Rode! Velese! (4x)

Leží na zemi a zpívá,
leží na zemi a přemítá,
leží, do nebe se dívá,
je-li pravda stále ukrytá
jen tam...?

Tělo do země mu vrůstá,
stromy kořenů ho vítají,
oči otevřou i ústa,
pohledem se zeptají:
„Jsi sám?“

Tělo do země mu vrůstá,
až dolů k pramenům,
tiše říkají mu: “Zůstaň,
své žízně zbav se a podívej…
Vstříc ti jdou ruce kořenů,
nech se obejmout
a s mízou stoupej výš a výš…“
Staň se javorem a vnímej,
jak šeptá listoví,
nad vrcholy hor se vznes
na křídlech ptáků,
jako batole se dívej,
vítr ti napoví,
na své zavolej
a úctu vzdej jim.
Jak? Víš sám…

Lado! Živo! Rode! Velese! (4x)