Zatracenej

tvoje slova dlouhý jsou a tak trochu šeptáš
necháváš se strhnout k zemi na důvod se neptáš
zkoušíš zabít tu bolest na vše zapomínáš
vykoupen vlastním hříchem ležíš a umíráš

jseš ztracen na tak dlouho,druhou stranu vidíš
tvoje rány budou řvát v hrobě tak čemu se tak divíš
jseš sobě zatracenej sám sebou pohrdáš
duše křičí za vykoupení nezvratnej konec už znáš

jsem prostě zatracenej
svých hříchů si hledim sám
ve světě neřesti svou cenu,svou cenu znám
povím ti kolik smutku a slzí už v duši mám
před zákonem osudu se nikde neschovám