Zdánlivá iluze

Cloumá s námi touha, tak nekonečná, tak dlouhá

Co děláš, když každej den barvu má
A tvůj pocit, můj pocit, náš pocit stále zná
Povídám vám, že tohle všecko je jen hra a každej den,
Co se nám zdá, se nám po kouskách rozpadá
V malé mizivé příběhy prosáklé touhou nevěry
Co je to uvnitř, co nás tak pálí? Co je to za pocit, když jsme tak žhaví?
Je to touha? Je to radost? Je to bolest, nebo jen starost?

V rytmu tance lehce plujem
Vesele se pohupujem
Jo… cítíme, že existujem
A hudba, ta v nás rezonuje

Do veršů slova ti plynou
Ne vždycky vlastní to vinou
Pod vlivem rytmu těla nezůstávaj stát
Jak orel po nebi krouží
Jako já, když po tobě toužím
My všichni chcem naší hudbě všechno dát

Řekni proč?
To jsem já jako zakletej
Řekni proč?
Jako zakletej a unavenej
Řekni proč?
To jsem já jako zakletej
Řekni proč?
To jsem já jako omámenej

Každej večer se mi zdáš, ještě než se probudím a
rozplyne se stín
Ty mě líbáš, ty mě svádíš, tělem svým mou duši hladíš
Já se náhle probudím
Byl to jen sen, to už teď vím, že
Pod hladinou představ jsou naše touhy skryté
Co je to touha? Co je to radost? Je to jen bolest, anebo jen starost?

Žít, mít rád, s tebou snít a sny ti dat
Proč jsi dál? Stále jenom můj stín
A co já potom s tím?