Václavák

Pátek večer, hvězdy svítí a mě se nechce spát,
Václavákem život jiskří, jak elektrickej drát.
Stojím s hlavou zakloněnou a hledám velkej vůz
a říkám si kdy už příde ten muj správnej Rus.

Né já nemám strach, né já nemám strach, jakej osud na nás čeká, to je ve hvězdách.

Hanka, Lída, narazili, dneska nepřídou,
nedávno se nakazily od Arabů dvou.
A co vedle ve skořápkách marky prohrává,
lepší dělat v jeho drápkách, i když mi nedává.

Aspoň nemám strach, skoro nemám strach, když se Tatar kolem motá jak úchylnej vrah.

Dneska nějak divně pasu, vepři nepřídou,
asi se zas U Pinkasů sežrali vepřovou.
Teďka táhnou po Národní a svoje Šajze! řvou,
doma skočej na bachyně, stejně nic nezmůžou.

Teď mám trochu strach, asi na jindy ach, na práci to nevypadá a je po markách.
Zejtra přídu zas, udělám si čas, vždyť jsem ještě hrozně mladá a pasu po markách