Ovečka

Máš má ovečko dávno spát, když krejčí dílo končí,
do hlubin studny je příkrej pád, s tvou kůží ďábel tančí,
já znám jeho zášť, i Lecter je blíž,
zas má bílej plášť a k tajemství klíč.
Máš má ovečko dávno spát, svou kůží hřát, svoji kůží hřát,
vždyť příjdou se ptát, zajtra zas přídou se ptát,
jestli snad pláč jehněčí už mizí.

Motýl smrtihlav z cejlonskejch lesů z larvy se klube a přichází čas,
rituál oběti pro vlastní porod, nehezkej kluk bude holka jak buk.
Není to pomsta, jen s přírodou boj, navléknout žen kůži jak rytíř zbroj,
tak běžte už ovečky, běžte spát, motýl chce vstát a čerstvej vzduch sát
a být jak chce sám, jak se chce líbit si sám,
hrdla všech stád jehněčích už mlčí.