Čas se nachýlil

Ostrý lesk tak jasný v dáli

Jak plameny tisíce sluncí

Sedím v pevnosti z oblak a kostí

Spřádajíc iluzi budoucích věcí



Čas plyne v bolesti věků

Slzy lidské slávy chladí hněv živlů

Severní vítr pomalu odvívá písek

Z desek na nichž epitaf tesán



Každý den vycházím z bran

Vyhlížím v dál kýžené jezdce

Klasik jich do řetězu času vplet

Však jiný konec uchystám



Železným lesem s lampou bloudím

Na rány si přikládám bolesti lidské

Jak rostliny hojivé

Bolest ran se proti vám obrátí



Mašinerie zloby dopadne

Nastane Chaos i Armageddon

Slunce se pokryje hávem sopečného prachu

Země utone v oceánu ohně

Životy pohasnou naráz jak svíce

Žár bude sahat jako sloup k nebi

Zůstane vás asi deset.