Snům závidím

Díky, lásko má, jsi tak báječná,
když tě líbám, pes u nohou tvých,
kdekdo říkává, kdo tě málo zná,
ať si pozor dám, že je milovat hřích.
Život můj byl jenom prázdnej cíl
a já přání mám: všechno zapomenout,
chtěl bych sen mít a o tobě snít,
chtěl bych věčně spát a už neprocitnout.
Snům závidím, že smějí lidem lhát,
skálou být, svou bolest nedat znát,
snům závidím, letí nad ránem dál,
nám zbyl jen pláč pro planej ideál.
Z tvých úsměvů jsem jak v ráji snů,
pár křídel mám, letím zamilován
a s přísahou, co mám na rtech svých,
větru zpívám, v srdci kladivo mám.
Snům závidím, že smějí lidem lhát,
skálou být, svou bolest nedat znát,
snům závidím, letí nad ránem dál,
nám zbyl jen pláč pro planej ideál.
Já se vždycky bál, že tě nepotkám,
že se zmýlím, že tě neoslovím,
dneska tisíckrát řeknu 'mám tě rád',
proč to bývá, na to neodpovím.
Snům závidím, že smějí lidem lhát,
skálou být, svou bolest nedat znát,
snům závidím, letí nad ránem dál,
nám zbyl jen pláč pro planej ideál.