Co když…

Vždycky jsem si myslel, že když se postavím za svý kámoše
Na jejich straně stát když budu, že nemám co ztratit
Jednoho dne mně to můžou třeba vrátit, všechno zvrátit
Jednoho dne můžou třeba mý trápení zkrátit, mně to vrátit

Ale co když se ode mě odvrátí?
Mám noční můry, trpím z toho závratí
Doufám, že se moje obavy největší nevyplní, že se vytratí
Je to tak, příliš důvěřuju lidem, co se za mě ani nepostaví

Až přijde do tuhýho, všichni se vybarví, vy to víte
Stavím se za vás otevřeně, říkám, co říct chcete, ale odvahu na to nenajdete
Pak jsem to já, kdo se stává černým Petrem
Ten, koho si všichni přeměřujou pohledem a krátkým, přísným metrem

Jsem to já, kdo se za lidi svý staví, pak se ve svý krvi brodí
Říkáš, Já jsem se ho o to neprosil, on se z toho vymaní

Tohle je nože do mejch zad bodání, už mám zase podání
Nikdo mi v tom nezabrání, budu ten, kdo bude na konci odevzávat čistý svědomí
Cítím to v podvědomí

Zrada, podvod dostane se na světlo denní, je mi to povědomý
Vy to tak přec nemysleli, vy to tak vůbec nechtěli
Copak je něco špatnýho na tom, že se za svou pravdu stavím
Že pár neřádů a zloduchů odsoudím a popravím?

Už jsem prostě takovej, upřímnej, otevřenej
Já se stavím za vás jako ten největší blbec
Měl bych se začít chovat jako ignorant a sobec
Co je mi do toho vůbec, že někdo ubližuje někomu, koho mám rád?

Že má někdo z mých kámošů nějaký trápení?
Jsem na pokraji rozpolcení
Srdce říká běž a pomoz, ale mozek už toho bylo dost
Z duše mojí zbyl jen kompost, emoce mě vysávají

Okolo zbytku Země postávají, přímo do mých prázdných očí se mi vysmívají
Já vím, že pravdu mají, ale nepochopí mě, dokud to nezkusí, nepoznají
Z minulosti mý bolesti vytahuj, ze mě si utahuj

Dalších chyb se vyvaruj
Přese všechno ničeho nelituj, pořád si opakuj
Že mí kámoši mi za to stojí
Mí kámoši mi za to stojí