Sochy

Hle tvůj sval
jenž opil se tvou krví
teď do kůže se opírá
a pěknou vyvádí
ty pak s tou kůží,
vy dva venkovánci
žebráte na něj tiše v pozadí
a vivat! vivat! křičíte
při jeho pustém tanci

Ty sochy,
které na ryncích svůj kámen vyhřívají
jsou těchto žertů
zhola vzdáleny
netečné hluché,
jako pivní kádě
drží svůj útvar
hezky pohromadě
a ohromují mne
být mrtev - dobrá,
ale nezadávený.

Dívám se dívám
říkáte mi rozkoš
být jezdcem z žuly
celý zavalen,
ó jak se deru
z toho temna ven,
můj svale opilý
oč náhle jsi mi bližši,
protože taková a strašná nehybnost je jen důkaz
opilosti vyšší.