Paranoid doll

Zachycen, nikam se nedá uniknout, mé srdce se stává imobilní.
Nejsou vidět ani vlastní emoce, zahnul jsem očima jinam.
Křídla byly v dlani, jsou jako motýlci.
Chtějí létat, ale nejsou toho schopny.

"Měla jsi žít svůj život pro své pohodlí."
"Nikdy si nesmíš říct, že je to utrpení!"

Neustále hledají svobodu, ale nemohou jí najít.
V této kruté realitě, aniž by pro mě byla jsem se díval na tu nepříjemnou mapu.
Mé tělo bylo nakrájené a ztrácelo se v bolestech.
Mé vzpomínky a přání se měnily na barvy.
V mé levici je nezapomenutelná rána.
Jsem Paranoia.

Moje končetiny jsou svázané.
Jsem pomalu připomínající tvář, je to pouhá iluze?

"Vše bude mnohem jednodušší, když vše opustím."
"Tvoje bolest bude potěšením."

Podal jsem ti zakázané červené ovoce.

Nepochopím význam "být sám."
Váže se k mé minulosti znovu a znovu.
Aniž by sis uvědomila včas chybu, vyslovím "Dej mi ovoce."
Nepodařilo se získat, co chci.
Je to jen přijímání přetrvajícího zranění.
Když si uvědomím, že jsem zůstal sám v tomto neznámém světě.
Jsem Paranoia.

Moje hlava visí dolů.
Uši nejsou schopny nic slyšet.
Moje hrdlo nemůže křičet.
Nohy nejsou schopny se pohybovat.
Nevím, jestli je to sen, nebo realita.
Ale jsem pozitivní, když se na mě díváš.

Zatímco bojují v temné tmě.
Objevil jsem sám mnohokrát.
Jakože červení motýli zůstavají v mé pravé ruce.
Pokud nespím, místo toho pokračuji v chůzi.
Kdy budu mít možnost dostat to místo?
Když vidím své stopy na své cestě, můžu se vrátit.
Jsem Paranoia.