Útesy sebevrahů

Tam před zdí hřbitovní,
uložili k spánku,
děvče co nosilo,
korále pout'ový.

At' se jí hezkej sen zdá,
o slunci a zámku,
každý člověk na Zemi,
je smrtelný.

Ref:Útesy,útesy sebevrahů,
každý den,něčí osud nakloní,
ztráty a nálezy z minulých dnů,
rekviem údolím tiše zní.
Posvátná místa mění osudy nás,
jdeme řekou smrti plnou kamenů.
Ten plamen lásky navždy zahubil mráz,
rozlitou kaluží všedních dnů.
rozlitou kaluží všedních dnů.

Útesy vlastně hroby jsou,
chybí jenom kříže,
zlomených duší stále přibývá.

Zástupy sebevrahů jdou,
a žebrák byl ti kníže,
co jednou zkončí,
znovu těžko začíná.


Ref:Útesy,útesy sebevrahů,
každý den,něčí osud nakloní,
ztráty a nálezy z minulých dnů,
rekviem údolím tiše zní.
Posvátná místa mění osudy nás,
jdeme řekou smrti plnou kamenů.
Ten plamen lásky navždy zahubil mráz,
rozlitou kaluží všedních dnů.
rozlitou kaluží všedních dnů.

Na křídlech času,
žalem zlomenin,
otvíráme bránu,
cizým světům,tajemstvím a snům.

Jsme věčností už navždy spojeni,
smilovaná náruč,
co bylo dávno není,
jen vypálenej dům.

Ref:Útesy,útesy sebevrahů,
každý den,něčí osud nakloní,
ztráty a nálezy z minulých dnů,
rekviem údolím tiše zní.
Posvátná místa mění osudy nás,
jdeme řekou smrti plnou kamenů.
Ten plamen lásky navždy zahubil mráz,
rozlitou kaluží všedních dnů.
rozlitou kaluží všedních dnů.