Zajatec Hříchu

Zajatec hříchů v ženských
srdcích dál se potloukám,
přeplněná studna citů,
vylévá svůj splín.

Trosečník smíchu,zas v
širé moře vyplouvá.
Dálnicí z pekla
se řítí d'áblův syn.

Nepočítám jména,
jsou zavátá ve vzpomínkách.
Vystřelený šíp,
znovu najde nový cíl.

Padlá duše sténá,
v mé nahotě mě objímá,
ten pohár slasti,
kolikrát už jsem z něj pil.

Do tmy hříchů,dál se noří,
černo bílá němá tvář,
z rozbouřených šedých moří,
trosečník lásky pluje k vám.

Zpívám:Kde sílu brát,
ze vzdušných zámků,
stavím si most,
zůstávám sám,
pro lásku brečím nemám ji dost.
Znám loučení,
a šrámy z duše nevypadnou.
Dál toužení,a hebkost těl
mě zas dostanou.
Svůj úděl znám.

Desatero vět,to nezabrání
pohledům,prázdným klínům
a očím které řvou.

Z těch prázdných let,bez
jakýchkoliv ohledů,
smyslné vize,dál
vláčení mě tmou.

Kající se slova,
si marně stále přemýtám.
Od nikud nikam,
sám ze sebe vyhnaný.

To všechno znova,
stejný útes vlna omývá,
nicotné prázdno,
všechno je prohraný.

Do tmy hříchů,dál se noří,
černo bílá němá tvář,
z rozbouřených šedých moří,
trosečník lásky pluje k vám.

Zpívám:Kde sílu brát,
ze vzdušných zámků,
stavím si most,
zůstávám sám,
pro lásku brečím nemám ji dost.
Znám loučení,
a šrámy z duše nevypadnou.
Dál toužení,a hebkost těl
mě zas dostanou.
Svůj úděl znám.