Vánoční pohádka

Rolničky cinkají,utíkám ven,
kouří se z komína,krátí se den.
Koníci uhání bílou plání,
na saních vezou krásnou paní.

Sesedá ze saní a jde mi vstříc,
že přijela zdaleka,přišla mi říct.
Hledá prý lásku a skromný byt,
kde s milým človíčkem,mohla by žít.

Jen prý at' se nezlobím,
že na Štědrý den,
hloupoučká neví,
mě splnil se sen.

Konečně jednou zas nebudu sám,
a Kristovi dárečky někomu dám.

Až svíčky ozáří celý náš dům,
pak zbytky večeře odnesem psům,
kocouru smetany,slepici hrách,
ještě je brzo,proč šli by jsme spát?

Skořápka z ořechů je lod'ka tvá,
pluje v ní víra a naděje má,
jenom nám lodičko prosím tě pluj,
a kouzelný větříku do plachet duj.

Možná je pohádka,vám se vše zdá,
že člověk člověka může mít rád,
navštívilo mě štěstí v podobě jí,
a ted' už tiše,usnula spí.