Veronika

Ó Vero, Veroniko, Ó Vero, Veroniko,
zlé je to se mnou, co ty víš, co ty víš.
Jak kytka v chladnu sám tady chřadnu,
vážně i v žertu posílám k čertu
to, že ty nejsi blíž.

Ó, Vero, Veroniko,
láska na dálku, to je hrob, to je hrob!
Nudím se tady, přes klady mám i vady,
jak u všech všady mám si říci: stop!

Na sta krásných pavu – činek
okolo mne spřádá síť,
odvádí mne od vzpomínek,
mlčky říká: chyť se, chyť!

Ó, Vero, Veroniko,
zlé je to se mnou, proč si lhát, proč si lhát?
Proč jsou tu jiné a jenom, jenom ty ne
a proč tě mám tolik rád, tolik rád.
A proč tě mám tolik rád ?