V domě straší duch

Co to bylo?
To byly vlci.
Vlci v gramofonu, to je blbina.
Nebo drákula.
Nebo...Co?...Nebo to...mám to říct
Schválně...Já to řeknu, ale budeme se bát
Nežť....Nebo estli to nebyl duch.

Já bych vám nebyl sám přes noc ve starodávném hradu,
není tam klidní spaní, chodí tam bílá paní.
Praskání nahání strachu člověku v nočním chladu.
Srdce mi hlasitě klepe (knok, knok) – tuším tady záhadu.

Boty dupou po schodech,
v domě straší duch.
Náhle táhle začne pištět:
prásk a zbyl po něm puch.

Ve vikýři nahoře vytřeštěná tvář.
Dlouhá čouhá z kamen ruka a trhá kalendář.

Todle přece není žádný bydlení.
To je jen k zbláznění, ale k bydlení to není.
Hodiny jdou pozpátku.
Je tu mrtvej vzduch.
Je tu něco v nepořádku,
lítá tady zlej duch.