KAFKOVA PRAHA

Když mám splín, přečtu si Kafku,
to mě vždycky pobaví!
Otevřu knihu, kde má hlavu?
Aha, opatrně, tady v záhlaví.
Co teď s tím, když jsem tak sám,
Assissi pár kapitol nakrouhám zálivku mám,
náladu a lá Zlatá ulička si teď vychutnám.
Kafkova Praha je proces plný divných kouzel,
useknu ze dveří zámek a hned vidím jak tam táta,
hází po broukovi jabka a říkám si:
Hoře, hoře, sám. Hoře, hoře, sám. Hoře, hoře, sám
je Řehoř Samsa.
S nikým se nestýká, procitá sám v šedi u okna k ránu. Nic se ho netýká, kromě činže a pár zmařených plánů. Nikoho nevídá, sleduje Knížáka, jak říká "Já!"
Nikoho nepíchá, jen svou vlastní sestru
a to jen když mu dá,
Kafkova Praha je Proces plný divných kouzel,
seknu ze dveří zámek a hned vidím jak tam táta,
hází po broukovi jabka.
A je mi fajn...