Fine la resumé

To tenkrát takhle na podzim
po zádech do ramen
všichni se plácali
V domění všichni ubozí
se špalkem do kamen
medem rty mazali

V samotě král si na válku hrával
co chtěl si bral, prstem nahrabával
I klaun rád by se za maskou smál
rád by žral a všechno pod sebe dával

Až přišel jeden zimní den
všichni se zděsili
to nikdo nečekal
Vánek co začal jako fén
vytlačil násilí
sám osudy si bral

Pád níž, kam až kdoví
skrze mříž, neodpoví

Pohledy ven, jak se naše sny pálí
z noci je den, stromy se v bahně válí
Temný Golem, poraď jak šém vytáhnout
ale není to jen, není to vůbec v něm

Až přišel jeden jarní den
už nikdo nezoufal
vlastně se nezměnil
Od stolů vůně večeře
vánek k nám přifoukal
je opět probuzený

Nám i Vám se asi zdálo
že z toho stromu
padá jen listí
Klaun i král ztratil však málo
oba i příště
odejdem se ctí

Každý z nás je v tomhle stejný
tak proč jsme překvapeně
znechuceni
účinek se nám dál míjí
přestože jasný
ponaučení.. z toho vyplývá