Mlýnek na kávu

Z tepla se nikdy nechtělo -
a už první tramvaje zvoní.
deku jsem stáhl na čelo,
choule se sladce do ní.

Nejdříve vstával pohrabáč,
pak lopatka, pak uhlí na ní.
Někdy přiletěl na pavlač
kos ještě před snídaní.

Hrníček s mlékem na plotně
- byl sešlý už a neměl ceny -
na ucho dal si překotně
čepici z bílé pěny.

Pak procitlo i zrcadlo,
je staré též, zaspalo dobu.
A na zdi šňůra na prádlo
zatáhla něžně skobu.

Vtom spustil mlýnek na klíně.
Mlč! Uši rvou zoufalé zvuky!
Nemlčí, chraptí z kuchyně,
chroupaje zrníčka z ruky.

Sen krásný se mi právě zdál.
Ten ohava! Chybělo málo,
a v nejhezčím jej přetrhal.
Co se mi vlastně zdálo?

Už vím. A vidím kalendář.
Byl svátek, prázdno jsme měli.
Schoval jsem hlavu pod polštář,
dozdál se mi pak celý.