Sbohem romantiko

Pomalu slunce usíná, padá za obzor,
nikdo v té chvíli nezpívá, zvedá se vítr z hor,
pomalým krokem přichází, stříbro na řasách,
dvě velký oči od sazí a z nich se dívá strach.

Já vím do noci prchá od lidí,
romantika holka hezká.

Z netopýřího sametu má po kolena plášť,
z batůžku zbytky sonetů dává mi pod polštář,
pomalu ber si pomalu, opustíš-li mne,
nejde žít jak já postaru a den ode dne.

Já vím do noci prchá od lidí,
romantika holka hezká.

Pomalým krokem loudá se dolů na perón,
na věži půlnoc houpá se, nikde žádnej tón,
dívá se přitom na tebe učiněnej ráj,
kupuje lístek do nebe, říká ti good bye.

Já vím do noci prchá od lidí,
romantika holka hezká.

K ránu když znovu usínám, padám do hlubin,
celou ji tiše objímám, spát s ní ještě smím,
pomalu hochu pomalu, jsem holka dezertér,
soucitu je tak pomálu, po kousíčkách ber.

Já vím do noci prchá od lidí,
romantika holka hezká.