Konfrontace s Bohem

Na horu vysokou, na jámu hlubokou sestoupil shůry Bůh.
Lidé se divili, zpívat mu začali, neměl však hudební sluch.
Odemčené nebe absurdně zdvořilé seslalos nám Tebe z děravý košile.
Nejseš však vousatej, jak dítě hebkou máš pleť.
Hm hm ...

Pod bílým kloboukem s šedivým pavoukem vystouplej podlouhlej nos,
pasáckou vestičku, v tý vestě růžičku, soukené kalhoty, bos.
V ruce hůl dubovou, knoflíky kostěný, svatozář bronzovou, šáteček vlněný.
Oči se dívají na lidský pokolení.
Hm hm ...

Dejte mi lidičky do nebe botičky, zaprosil tiše pak Bůh.
Zpěvu už nechejte a mě poslouchejte, já nemám hudební sluch.
V nebi jsem zakázal tanec a zpívaní, andělům přikázal zanechat létaní,
křídla pak ustřihnout všem jsem jim najednou dal.
Hm hm ...

Pak řekl Hospodin: Mám rád z tabáku dým, nahoře kouřit nesmím.
Vytáhněte váček a z váčku tabáček, jestli o to žádat smím.
Nebeskej kolotoč točí se dokola, při západu slunce k sobe mě přivolá.
Tu chvíli v hříchu já strávit bych s vámi tu chtěl.
Hm hm ...

V Ráji prohibice pivo též velice z korbele rád bych zde pil,
přineste lidičky piva máz malíčky řekl a o holkách snil.
Přineste slepičku do zlata pečenou z vašeho kurníčku i s lehkou Mařenou,
prosím vás o to moc tesklivě hořekal Bůh.
Hm hm ...

Přinesli střevíce krásnej dar od ševce, slušely mu velice,
a potom slepičku z čistýho kurníčku, tabáku čtyři unce,
bečku narazili, když přišla Mařena a potom odkryli děvčeti kolena.
Bůh byl již opilej s Mařenou do trávy leh.
Hm hm ...

Slunce se klanělo, k horizontu spělo, Hospodin smutněj tu stál.
Slunce při západu přišel čas k odchodu, řekl, pak se rozplakal.
S lidmi si potřásl mohutnou pravicí,
studem se netřásl, slzy mel na líci,
za všechno děkoval, poté se rozplynul Bůh.
Hm hm ...