Strom bičovaný větrem

Nocí se vznáší chladná víra
na plátně bledne zátiší…
v bolestech svých pár štětců sbírá
a hlasy vůkol neslyší…

Nad Seinou krouží černá vrána
mračna se stáhla nad Paříž
je slyšet tepot bubnů z rána
beznaděj klesá níž a níž…

Jako Strom bičovaný větrem
v bouři se zmítá dál
jak můra pod světlem
když tančí svůj rituál

Rána jsou zvadlá,večer skleslý
a dny tak marné čekání
touha mu do snů obraz kreslí
jak se toulá s Paulem Bretaní…



Tak málo síly už mu zbývá
nad polem zní křik havraní
smrtící výstřel v kapse skrývá
v noci ho budí ze spaní…
…
Cesty co nikam nevedou
za chvíli den se zešeří
tak málo přátel kolem stolu
marně tu čeká s večeří
marně tu čeká s večeří…