Poslední stání

Něco by jsi chtěl a přitom nevíš co nevíš co, nevíš co!
někam tě to žene - ty vlastně nevíš kam nevíš kam, nevíš kam!
není žádný ideál anebo je jich sto je jich sto, je jich sto!
a nechceš změnit život v sladký sebeklam sebeklam, sebeklam!
nade spoustou rad jen mávnuls rukou tvou rukou, tvou rukou!
a pro zlé nadávky pohrdavý úsměv tvůj úsměv, tvůj úsměv!
to co bylo předtím to zdá se ti stokou jen stokou, jen stokou!
otázky na tělo jim leptají oděv jich oděv, jich oděv!

Některé věci rozsoudí jenom čas
konečný rozsudek bez odvolání
měsíc - rok - deset let - to neví nikdo z nás
jak dlouho potrvá poslední stání!

Pošlapals všechno na co věřil tvůj táta tvůj táta, tvůj táta!
máš teď svoji cestu, možná je to dobře je dobře, je dobře!
nebylo jich málo, co tahali tě ven z bláta ven z bláta, ven z bláta!
kdo tě do něj dostal to nezní už dobře nezní to, nezní to!
vědět kudy nejít a před rozcestím stát tiše stát, tiše stát!
dřív než se ukáže rok se zlatou sítí tou sítí, tou sítí!
dobře si pamatuj to co tys neměl rád neměl rád, neměl rád!
hořké je odsouzení tvých vlastních dětí tvých dětí, tvých dětí!

Některé věci rozsoudí jenom čas
konečný rozsudek bez odvolání
měsíc - rok - deset let - to neví nikdo z nás
jak dlouho potrvá poslední stání!