Samota

Když zahřmí a blesk osvětlí
tmavou modrou oblohu
tak nechci být už nikdy sám
i zvířecí instinkt když se bojíš
vidí historie budoucnosti
a topíš se v těch sračkách sám
namlouvám si v předsudku
že láska není to co byla
je starej černej rozvyklanej rám

Nechci být už nikdy sám
Nechci být už nikdy sám
křičím volám já nechci být už sám
navždy já a ty, navěky já a ty
navždy lížu tvoje rty, navěky já a ty

nechci být už nikdy sám
nechci být už nikdy sám
křičím volám já, křičím volám já

Když slunce rozzáří
celou světlemodrou oblohu
tak nechci být už nikdy sám
tak nedovol mi brečet
v posteli v rohu klečet
když to nezažiješ
tak si život nečet

nedej se když vyhrává
depka jedna zkurvená
co neplní starej smutnej krám

Nechci být už nikdy sám
Nechci být už nikdy sám
křičím volám já nechci být už sám
navždy já a ty, navěky já a ty
navždy lížu tvoje rty, navěky já a ty

Nechci být už nikdy sám
Nechci být už nikdy sám
křičím volám já, křičím volám já