Duše neumírá

Po letech pole chladne a bolest utichá,
jeho tvář zjizvená a úsměv hrobníka.
Sto let bojů promrháno pro jednu malou chvíli,
konec ran a konec bitvy, ne však týhle války!

Svůj strach nezakryje výraz zlosti, stesk a žal,
když už zemřít, tak se vší ctností.
Lesk a pád, duše nikdy neumírá, jak stroj jdeš dál…

Voda smývá z pancířů kapky zaschlý krve,
položená růže k tělu u srdce jim vadne.
Stále slyšíš meče zuřit, jak na poli vládnou,
rozdrtí je pravdou krutou, budoucností jasnou.

Svůj strach nezakryje výraz zlosti, stesk a žal,
když už zemřít, tak se vší ctností.
Lesk a pád, duše nikdy neumírá, jak stroj jdeš dál…